V kostce: Změna bydliště dítěte je podle občanského zákoníku významná záležitost, o které musí rozhodnout oba rodiče společně – i když se rozešli. Jednostranné přestěhování bez souhlasu druhého rodiče označil Ústavní soud za „vnitrostátní únos“ a v dubnu 2026 to potvrdil i Evropský soud pro lidská práva. Pokud se vás to týká, klíčové je jednat rychle – čím déle stav trvá, tím těžší je ho napravit.
Kdy je souhlas druhého rodiče skutečně potřeba
Podle § 876 odst. 1 občanského zákoníku vykonávají rodiče rodičovskou odpovědnost ve vzájemné shodě – to platí i po rozchodu, i když dítě zůstává v hlavní péči jen jednoho z nich. U běžných každodenních záležitostí (co si dítě obleče, co bude k obědu) rozhoduje ten rodič, u kterého dítě zrovna je. Jde-li ale o záležitost významnou pro dítě, § 877 odst. 1–2 výslovně řadí mezi příklady i určení místa bydliště dítěte (spolu s nikoli běžnými léčebnými zákroky a volbou vzdělání či pracovního uplatnění) – v takové věci se musí rodiče shodnout, a pokud se neshodnou, rozhoduje na návrh soud. Ne ten z rodičů, který je rychlejší nebo rozhodnější.
To platí bez ohledu na to, jak přesně soud aktuálně vymezil rozsah péče každého z rodičů (viz naše popis novely rodinného práva a nové úpravy péče) – souhlas obou rodičů se změnou bydliště dítěte je samostatná povinnost, kterou nová úprava péče nenahrazuje.
Co se nepovažuje za problém
Krátkodobá dovolená s dítětem, i v zahraničí, se za změnu bydliště nepovažuje a souhlas druhého rodiče na ni ze zákona potřeba není. Přesto je praktické mít u cest mimo EU písemný souhlas u sebe – hraniční kontrola nebo úřady v cizí zemi ho mohou chtít vidět, a bez něj může dojít ke zbytečným komplikacím.
Proč se tomu říká „vnitrostátní únos“
Ústavní soud opakovaně judikoval, že jednostranné přestěhování dítěte jedním rodičem, bez souhlasu druhého a bez rozhodnutí soudu, je potřeba posuzovat stejně přísně jako mezinárodní únos dítěte – proto se pro tuto situaci vžilo označení vnitrostátní únos. Nejde jen o morální hodnocení: soudy z toho vyvozují, že se stavem, který takové přestěhování vytvoří, nesmí být automaticky „smířeny“ jen proto, že už nějakou dobu trvá.
Případ, který to potvrdil i u Evropského soudu pro lidská práva
V dubnu 2026 rozhodl Evropský soud pro lidská práva ve věci českého otce, jehož bývalá partnerka se v srpnu 2022 bez jeho souhlasu odstěhovala s oběma dcerami z Brna do Prahy – tedy asi 200 km – a zapsala je tam do školy. O přestěhování ho informovala až e-mailem po faktu a o soudní svolení požádala až zpětně. Od března 2023 mu navíc přestala děti předávat úplně.
Evropský soud shledal, že české soudy tím, že matce přestěhování v prosinci 2023 dodatečně povolily, jednání „fakticky legitimizovaly“, a porušily tak otcovo právo na rodinný život podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech. Česko musí otci zaplatit 12 000 eur (přes 290 000 Kč) za nemajetkovou újmu a dalších necelých 5 800 eur na nákladech řízení. Poučení z případu je jasné: čím déle stát na protiprávní přestěhování nereaguje, tím víc se výsledný stav stává těžko napravitelným – a soudy by proto měly jednat rychle, ne čekat, až se „zaběhne“.
Přestěhování v rámci ČR vs. do zahraničí
U přestěhování v rámci Česka platí výše popsaný princip souhlasu obou rodičů a řeší se především před českými soudy.
U přestěhování do zahraničí je situace o vrstvu složitější – navíc se uplatní Haagská úmluva o civilněprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (vyhlášená pod č. 34/1998 Sb.) a v rámci EU také evropská pravidla o příslušnosti soudů (tzv. Brusel II bis). Cílem je, aby se o tom, kde bude dítě žít, rozhodovalo u soudu v zemi, kde mělo dítě obvyklé bydliště před přestěhováním – ne u soudu v zemi, kam ho jeden z rodičů jednostranně odvezl. Pokud řešíte přeshraniční situaci, počítejte s tím, že je potřeba jednat ještě rychleji a nejlépe rovnou s právníkem, který má zkušenost s mezinárodními případy.
Co dělat, pokud se vás to týká
Pokud druhý rodič dítě přestěhoval (nebo se k tomu chystá) bez vašeho souhlasu, čas hraje zásadní roli – čím déle situace trvá, tím těžší je pro soud vrátit poměry do stavu před přestěhováním, a tím spíš hrozí, že se nový stav „zafixuje“ jako fungující realita. Praktické kroky:
- Nesouhlas dejte najevo ihned a prokazatelně – písemně (e-mail, SMS), ať máte doklad, že jste s přestěhováním nesouhlasili od začátku.
- Podejte návrh na předběžné opatření – soud může i bez dlouhého řízení dočasně upravit poměry, například nařídit, aby se dítě vrátilo do původního bydliště, nebo upravit styk tak, aby fungoval i na dálku. V naléhavých případech může soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu, z vlastní iniciativy.
- Podejte návrh na úpravu péče / bydliště dítěte – souběžně s předběžným opatřením řešte i samotnou úpravu poměrů u soudu, včetně úpravy péče, pokud dosavadní uspořádání přestěhováním fakticky přestalo fungovat.
- Řešte i praktickou stránku styku – Ústavní soud zdůraznil, že by k předávání dítěte mělo docházet v místě původního bydliště, aby zátěž (cestování, náklady, čas) nenesl ten rodič, který s přestěhováním nesouhlasil.
- Zvažte mediaci tam, kde to má smysl – pokud je ještě prostor pro domluvu a vztahy nejsou vyhrocené do krajnosti, může mediace pomoct najít řešení rychleji než soudní spor, včetně praktických otázek typu nového rozvrhu styku nebo příspěvku na cestování za dítětem.
Přestěhování a výživné
Změna bydliště dítěte často není jen otázkou souhlasu – má dopad i na výživné. Pokud se kvůli přestěhování zvýší náklady na dopravu za dítětem (druhý rodič teď musí jezdit stovky kilometrů na styk) nebo se fakticky změní poměr, v jakém o dítě oba rodiče pečují, může to být důvod k přepočtu výživného, ne jen k řešení samotné péče. Než se do toho pustíte, ověřte si aktuální částku v naší kalkulačce výživného nebo tabulce výživného na dítě 2026 – a pokud vidíte, že už neodpovídá nové situaci, postup, jak požádat o jeho úpravu, popisujeme v článku Zvýšení výživného 2026: kdy žádat a vzor návrhu. Základní přehled toho, jak se výživné stanovuje a co všechno zahrnuje, najdete v článku Výživné na dítě 2026.
Kdy jde o závažnější problém
Pokud přestěhování doprovází i to, že vám druhý rodič brání ve styku s dítětem úplně, nereaguje na komunikaci nebo jde o součást širšího vzorce kontroly či nátlaku, může jít o situaci, která přesahuje běžný rodičovský spor – podívejte se na náš článek o domácím násilí, kde popisujeme, jak takovou situaci rozeznat a na koho se obrátit.
Časté otázky
Potřebuji souhlas druhého rodiče na dovolenou s dítětem v zahraničí? Ne, krátkodobá dovolená se nepovažuje za změnu bydliště, souhlas se ze zákona nevyžaduje. U cest mimo EU je ale praktické mít písemný souhlas u sebe kvůli hraniční kontrole.
Co když mi druhý rodič oznámí přestěhování až po faktu? I to je problém – souhlas má předcházet přestěhování, ne ho dodatečně „posvětit“. Dejte svůj nesouhlas najevo ihned písemně a bez zbytečného odkladu podejte návrh na předběžné opatření.
Jak dlouho trvá, než soud o předběžném opatření rozhodne? Předběžná opatření jsou konstruována tak, aby soud rozhodl rychle – v řádu dnů, ne měsíců. Přesně proto se v této situaci vyplatí jednat co nejdřív po zjištění problému.
Liší se něco, pokud se druhý rodič odstěhoval s dítětem do zahraničí? Ano, navíc se uplatní Haagská úmluva o mezinárodních únosech dětí a (v rámci EU) pravidla o příslušnosti soudů. Doporučujeme v takovém případě vyhledat právníka se zkušeností s přeshraničními případy.
Řešíte podobný spor o péči o dítě nebo výživné? Podívejte se na naši poradnu nebo na další články například o úpravě péče o dítě.

Říká se, že štěstí přeje připraveným. Proto neváhejte a přihlašte se k odběru novinek z oblasti výživného, ať máte vždy přehled.