Spirála snižující se životní úrovně

Spirálu snižující se životní úrovně je možné vysvětlit velmi jednoduše. Na počátku je snaha o co možná nejefektivnější propojení péče o děti a zajištění finančního zabezpečení domácnosti.

Vzhledem k tomu, že často není možné starat se jako jediný dospělý o dítě a zároveň mít práci na plný úvazek, opouští rodič samoživitel své zaměstnání a hledá jiné, kde mu bude umožněn částečný úvazek.

Chybějící finance však musí doplňovat na brigádách, což mu ubírá čas, který chtěl původně věnovat rodině. Výsledkem je postupná izolace, zhoršení životní úrovně celé rodiny a pozvolný nástup syndromu vyhoření.

Jak poznám, že jsem zachycen/a ve spirále?

Spirálu lze zpravidla snadno rozpoznat. Často se stává, že ačkoliv máte pocit intenzivnější a časově náročnější práce, po finanční stránce jste na tom hůře.

Musíte se uskrovňovat, začínají chybět peníze, ale z časových důvodů už není možně přibrat další brigádu. Také se začínají měnit lidé, s nimiž jste v denním kontaktu – většinou se jedná o kolegy z práce nebo brigády. Na další kamarády a známé už nemáte čas.

Jejich ztrátou jste však zároveň přišli o ty, kteří byli čas od času ochotni pohlídat potomky. Dochází k úplnému vymizení osobního života.

Jak z toho ven?

Prvním krokem je znovunalezení vnitřní stability a obnovení pocitu, že váš život má šanci na zlepšení. S tím vám může pomoci zkušený psycholog.

Následně je možné začít s dalšími dílčími kroky, například s hledáním práce, která nabízí vhodný pracovní úvazek. K získání vysněné pracovní pozice si můžete dopomoci i absolvováním rekvalifikačního kurzu.

Na koho se obrátit?

• Psycholog, psychoterapeut. Zkušený psycholog vám může pomoci z na první pohled bezvýchodné situace. Stačí jen s jeho pomocí najít svou vnitřní stabilitu.
• Úřad práce České republiky. Zde vám pomohou nejen s nalezením vhodnější pracovní pozice, ale také s případnou rekvalifikací.
• Hlídání dětí. Hlídání dětí v pracovní době lze zajistit prostřednictvím klubů s podporou EU (fond zaměstnanosti), případně je možné domluvit se na komunitním hlídání.

Příklad z psychoterapeutické praxe

Paní Lenka se rozvedla s manželem a získala děti do své péče. Vzhledem k nízkému věku dětí musela opustit práci, aby měla dostatek času se jim věnovat.

Začala si tedy hledat takovou pracovní pozici, kde by měla flexibilní pracovní dobu a v odpoledních hodinách mohla pracovat z domova. Práci se jí však nedařilo najít.

Dočasně si tedy našla dvě brigády – do jedné docházela v dopoledních hodinách, kdy byly děti ve školce, do té druhé poté večer, kdy jí děti mohla hlídat maminka.

Postupem času začala mít Lenka pocit, že chodí jen z jedné práce do druhé, děti sotva vidí a po finanční stránce se mají mnohem hůře než kdy dříve.

Na základě zkušeností jedné ze svých kolegyň se rozhodla vyhledat pomoc odborného psychoterapeuta. S jeho pomocí si dokázala opětovně utřídit priority a našla sílu i na intenzivnější hledání nové práce.

Zároveň se obrátila na dětské centrum v místě bydliště, které jí poskytlo bezplatné hlídání dětí. Po několika pohovorech se na Lenku usmálo štěstí a získala práci v administrativě, po které toužila.

Vzhledem k povaze práce má Lenka vysněnou flexibilní dobu a také možnost občasné práce z domova. Pro hlídání svých dětí stále využívá dětské centrum.

 

Spoluautor: Mgr. Johana Kroupová

Autor: Mgr. Iveta Novotná