Svěření dětí do péče
Pokud dochází k rozchodu partnerů, kteří vychovávají nezaopatřené děti, je nutné určit formu péče. Toto rozhodnutí nejčastějí náleží soudu, zohledňována je však i domluva mezi rodiči. V případě, že rodiče nejsou sezdáni, může dojít i k mimosoudní dohodě, kdy se rodiče domluví zcela samostatně, bez zásahu jakékoliv třetí osoby. Nejsou-li však rodiče schopni dohody, nebo byli manželé, je nutné, aby rozhodl soud.
Ještě před rozvodem je třeba podat návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí na dobu po rozvodu. Ten je podáván k soudu, v jehož okrese má dítě své trvalé bydliště, a s jeho sepsáním může pomoci i advokát či pracovník orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Sepsat si jej však může i samotný rodič. Je však nutné, aby byla uvedena požadovaná forma péče, navrhovaná výše alimentů a případně i rozsah styku druhého rodiče s dítětem.
Rozhodující soudce poté zohledňuje především zájmy dítěte. Soudce by se měl zajímat nejen o přání dětí, ale také o jejich vztah k oběma rodičům a případně i sourozencům. Svou roli hrají i schopnosti rodičů v oblasti výchovy dětí či způsob, jakým se rodič podílel na výchově v období před rozchodem.
Výlučná péče jednoho z rodičů
Nejčastější formou péče, s níž se setkáváme ve více než 90 % případů, je výlučná péče jednoho z rodičů. Jedná se o systém, kdy je dítě svěřeno jednomu z rodičů, zatímco tomu druhému je určena vyživovací povinnost a rozsah styku s dítětem.
Střídavá péče
Střídavá péče označuje formu výchovy, kdy dítě střídavě žije s každým z rodičů. Intervaly jsou určeny dle dohody – může se tak jednat například o týdny či měsíce. Čas strávený s každým z rodičů bývá zpravidla podobný, výjimkou však nejsou ani střídavé péče, kdy jeden z rodičů pečuje o děti během všedních dnů, zatímco ten druhý pouze o víkendech.
Výhodou této formy péče je dostatečný kontakt dítěte s rodiči, kteří se oba nadále podílejí na jeho výchově. Z těchto důvodů střídavou péči tam, kde je to možné, doporučuje i většina odborníků. Je však vyžadován zájem obou rodičů o dítě, schopnost alespoň základní domluvy mezi rodiči a samozřejmě také možnost zajistit dítěti odpovídající zázemí. Zároveň je nutné, aby střídavá péče nenarušila běžný režim dětí, tedy například školní docházku, návštěvu zájmových kroužků nebo kontakt s přáteli.
A jak je to u střídavé péče s vyživovací povinností? Pokud mají rodiče přibližně stejné příjmy, může soud rozhodnout o zrušení vzájemného zasílání alimentů. Pokud jsou však příjmy rodičů rozdílné, je rodiči s vyšším příjmem vyměřeno výživné.
Společná péče
Pokud je dohodnuta společná péče, oba rodiče se nadále podílejí na osobní péči o dítě, a to stejným dílem. Ani jednomu z nich nejsou stanoveny žádné povinnosti či práva. Rodiče zkrátka pečují o dítě zcela beze změny. Ačkoliv by se mohlo zdát, že pro děti je tato forma péče úplně nejlepší, v praxi se s ní setkáváme jen velmi zřídka. Je zde totiž vyžadována opravdu stoprocentní schopnost domluvy mezi rodiči. Společná péče je tak doporučována spíše u starších dětí, které nesdílí domácnost s rodiči, a případně také tam tam, kde rodiče nadále žijí v jedné domácnosti a nemají mezi sebou žádné neshody.
Svěření do péče jiné osoby
Méně častou (avšak možnou formou péče) je svěření dětí do péče jiné osobě. Tento způsob je využíván v případech, kdy soud neshledá ani jednoho z rodičů způsobilým k péči o dítě. Následně je tedy určena osoba, která o dítě bude po rozvodu rodičů pečovat. Pokud jsou k dispozici příbuzní či jiné blízké osoby, které projeví zájem o dítě pečovat, dostávají zpravidla přednost před jinými osobami. Rodičům je poté stanoveno výživné, které jsou povinni zasílat osobě pečující o dítě.
Máte s některou ze zmíněných forem péče své zkušenosti? Podělte se o ně s námi i s dalšími rodiči ve skupině Rodina, výživné a vše s tím spojené.
