Výživné – jeho výše a valorizace

Aby bylo možné požádat soud o zvýšení výživného, je potřeba, aby nastala tzv. zásadní změna poměrů. Jednoduše řečeno, jde o situaci, kdy u dítěte dojde ke změně, která by mohla ospravedlnit vyšší výživné. Typickými příklady jsou situace, kdy dítě začíná navštěvovat mateřskou školu, základní školu (včetně přechodu na druhý stupeň), nebo střední a vysokou školu.

Zákon sice neukládá povinnost rodičům žádat o zvýšení výživného v konkrétní době, přesto se často stává, že žádost je podána až po určitém časovém odstupu. To často vede ke sporům mezi rodiči o to, zda by výživné mělo být zvýšeno zpětně a v jaké míře. Rodič, který má platit vyšší výživné, může být povinen doplatit rozdíl až tři roky zpětně od podání návrhu.

Jedním z obvyklých argumentů rodiče, který se brání zvýšení výživného, je, že nechce finančně přispívat druhému rodiči. Tím však často opomíjí skutečné výdaje, které pečující rodič na dítě vynakládá. Je důležité si uvědomit, že výživné není určeno pro rodiče, ale je to právo dítěte, byť je to rodič, kdo o navýšení žádá, protože se stará o jeho potřeby.

Je naivní si myslet, že částka například 4 000 Kč měsíčně pokryje všechny náklady na dítě. Tato částka má sloužit k pokrytí nákladů na bydlení dítěte, stravu, oblečení, školní potřeby, volnočasové aktivity a léky. Každý rodič jistě chápe, jak nákladné tyto položky mohou být. Zejména pokud druhý rodič nepřispívá na mimořádné výdaje, je výživné často výrazně nedostatečné pro pokrytí reálných potřeb dítěte.