Příběh maminky Kateřiny – 3.část

Kateřina: V Rakousku se jednalo o sezónní práci, chvíli jsem uvažovala, že tam zůstanu, obcházela jsem různé agentury a firmy, ale zároveň mi bylo líto vydělané peníze utratit za nájem a bydlení, proto jsem se po sezoně vrátila do Čech. Snažila jsem se zlepšit si svůj život, bohužel jsem to tehdy nedotáhla do konce.
Po návratu do Čech se můj život vrátil do starých kolejí. Vrátila jsem se ke stejným lidem, kteří mě stahovali dolu, opět jsem začala být v kontaktu s mým bývalým zaměstnavatelem, který byl majitel nočního podniku a zároveň drogový dealer. Bohužel jsem promrhala všechny vydělané peníze za drogy, alkohol a večírky. Po roce takového života mi došly peníze a neměla jsem opět na nájem. Sháněla jsem bydlení u všech svých známých a jeden člověk mi poskytl přístřeší. K mojí smůle ten člověk velmi často pořádal drogové večírky a během jednoho takového večírku jsem byla znásilněná. Vzbudila jsem se, kdy mě drželi a i když jsem se bránila, došlo ke znásilnění.
Tato událost mě na nějaký čas naprosto odřízla od života, vzpamatovávala jsem se z toho několik měsíců. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, okamžitě mě napadlo, že podstoupím interrupci, ale nebyla jsem schopna vyjít ven mezi lidi a trávila jsem dny a měsíce na samotě na squattu. Po několika měsících jsem se odhodlala jít na kliniku, kde mi oznámili, že na interrupci je už pozdě a jediná možnost je přenechat dítě k adopci. Během těhotenství jsem skončila s drogami a alkoholem, proto se dítě vyvíjelo zdravě. Moje rozhodnutí se změnilo, když jsme byla v sedmém měsíci, zkolabovala jsem kvůli rizikovému těhotenství, a poté co mě zachránili, rozhodla jsem se, že si dítě nechám. Bylo to velmi těžké rozhodování, ale dnes jsem vděčná, že jsem si syna nechala.

VašeVýživné: Nyní pobýváte se synem v azylovém domě, kde stále pokračujete v léčbě a docházíte na speciální terapie. S lidmi z minulosti se nestýkáte, neužíváte drogy ani alkohol. Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Kateřina: Budu se snažit vyhnout se Jižním Čechám, neboť tam jsem spadla na úplné dno a budu se snažit najít si trvalé bydlení, nechci aby můj syn vyrůstal v azylovém domě. Chci vychovat řádně svoje dítě a dát mu to nejlepší. Pokud se zamyslím nad svým životem, určitě mi ublížila neinformovanost. Nebyla jsem informována jak fungují instituce, na co mám či nemám nárok, pokud jsem někde byla odmítnutá, nepátrala jsme po dalších možnostech. Určitě to nevzdám a udělám vše proto, aby můj syn měl lepší a šťastnější život než já.

Velmi děkujeme paní Kateřině, že se s námi podělila o její příběh a držíme jí palce, ať vše zvládne a její syn jí dělá radost.

Autor: Mgr. Iveta Novotná