Rozsudek je jen papír. Skutečnou výhru musí samoživitelka v Česku vybojovat ještě jednou – proti systému samotnému.

„Nechtěla jsem nic navíc. Jen to, o čem se často mluví – že děti mají právo na výživné a na stejnou životní úroveň jako jejich rodiče. Zjistila jsem ale, že mezi právem na papíře a skutečnou pomocí je obrovská propast.“

Tak popisuje svou zkušenost matka dvou synů, která se na nás obrátila se svým příběhem o vymáhání výživného. Vyprávění zveřejňujeme anonymně – ne protože by se za něj měla stydět, ale protože podobných rodičů jsou v Česku tisíce a každý z nich si zaslouží, aby byl slyšen bez obav z dalších komplikací.

Je to příběh o tom, jak vypadá cesta od soudního rozhodnutí ke skutečně zaplacené koruně. A o tom, že na této cestě stojí systému často víc v cestě procesní práva dlužníka než potřeby dítěte.

Od rozvodu k dlouholetému neplacení

Po rozpadu manželství zůstala matka sama se dvěma syny. Původně bylo výživné stanoveno dohodou rodičů, později však otec požádal o jeho snížení. Soud mu vyhověl a výživné výrazně kleslo.

Ani tak ale nebylo řádně hrazeno. Otec postupně přestal na děti přispívat úplně. Nepodílel se na jejich výchově, vzdělávání ani volnočasových aktivitách a veškerá péče zůstala na matce.

„Rozhodla jsem se soustředit na děti a zajistit jim normální život. Pracovala jsem, starala se o ně a snažila se vše zvládnout sama.“

Situace se změnila ve chvíli, kdy matku zasáhl další problém – exekuce za dluh bývalého manžela vzniklý ještě během manželství. Právě tehdy se rozhodla začít aktivně řešit také dlužné výživné.

Zvýšení výživného po letech

Po letech podala návrh na zvýšení výživného na mladšího syna, který již studoval střední školu.

Soud uznal, že původní částka neodpovídá věku ani potřebám dítěte, a výživné zvýšil. Současně rozhodl, že otec musí doplatit i částku zpětně za předchozí období.

Mohlo by se zdát, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Jenže tím problémy neskončily.

Odvolání, které zastaví pomoc

Otec využil svého práva na odvolání. Tím se podle matky zablokovala možnost čerpat náhradní výživné i další kroky vedoucí k rychlejšímu řešení situace.

„Měla jsem pocit, že právo dlužníka na odvolání je silnější než právo dítěte na výživu.“

Právě podobné případy ukazují problém, na který dlouhodobě upozorňují rodiče samoživitelé. I když soud prvního stupně rozhodne, dítě se ke svým penězům nemusí dostat ještě mnoho měsíců.

Když se řeší možnosti rodiče, ale méně potřeby dítěte

Odvolací řízení podle matky probíhalo především kolem zdravotního stavu a finančních možností otce. Mnohem méně prostoru dostaly skutečné potřeby dítěte.

Nakonec bylo zvýšení výživného potvrzeno. Změnila se však výše splátek dlužného výživného. Zatímco původně měl být dluh uhrazen během deseti měsíců, nově byly splátky rozloženy na více než dva roky.

Ještě dříve, než k tomuto rozhodnutí, ale padl při jednání návrh, který matku zasáhl nejvíc. Pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), která jinak s původním rozsudkem souhlasila, navrhla, aby otec dlužnou částku splácel po 500 Kč měsíčně. Při takovém tempu, ale dluh nebude uhrazen ani do synovy zletilosti.

„Úřednice, která má hájit zájem dítěte, navrhla splátky, které otec dítěte do jeho plnoletosti neuhradí. To si jako úřednice stojící za právy nezletilých může dovolit? Přeci si mohla velmi rychle spočítat, že v takovém případě to otec dítěte do synovy plnoletosti neuhradí! A vy se proti tomu před soudem bez výtek soudců nemůžete ozvat.“

Soud nakonec tento návrh nepřijal a zvolil kratší dobu splácení – přesto fakt, že podobný návrh padl právě ze strany instituce na ochranu dětí, ukazuje, jak snadno se v praxi může na potřeby dítěte zapomenout.

Pro matku to znamenalo další čekání.

„V době, kdy bude dluh splacen, bude syn téměř končit střední školu.“

Rozsudek nestačí

Příběh zároveň ukazuje další problém českého systému. Ani pravomocné rozhodnutí nemusí automaticky znamenat, že dítě peníze skutečně dostane.

Dlužníci často využívají nízké oficiální příjmy, dlouhá odvolací řízení nebo jiné zákonné možnosti, které celý proces prodlužují. Rodič pečující o dítě mezitím musí zajistit běžný chod domácnosti, školní potřeby, kroužky i každodenní výdaje.

Když ani exekuce nestačí

Matka se po letech neúspěšného vymáhání obrátila i na exekutora. Ukázalo se ale, že ani exekuce nemusí být řešením, pokud se povinný rodič dlouho a systematicky učí, jak se vyhýbat placení.

Otec po léta deklaroval pouze minimální příjem – uváděl invalidní důchod prvního stupně, příspěvek na bydlení a příležitostnou brigádu řidiče, aniž by byl řidičem v pravém slova smyslu. Jediným hmatatelným výsledkem exekuce bylo odebrání řidičského průkazu.

Zvláštní pak je, že v roce 2018 otec zdědil majetek v hodnotě téměř milionu korun – a to v době, kdy byl v exekucích za vlastní dluhy. Z tohoto dědictví přitom na úhradu dluhů ani výživného neputovala žádná částka. Skutečnost, že je rodina otce dobře finančně zajištěná, na rozhodování soudu nemá podle matky žádný vliv.

„Stačí dodat dokumenty, které neukazují skutečné příjmy, a právo je hned na straně neplatícího rodiče,“ shrnuje matka svou zkušenost. Soud se podle ní omezuje na to, co je formálně doloženo, a nezkoumá, zda odpovídá realitě.

Co si z tohoto příběhu odnášíme

Nejde o ojedinělý případ. V poradně VašeVýživné.cz se pravidelně setkáváme s rodiči, kteří narážejí na podobné překážky:

• dlouhá soudní řízení,
• komplikované vymáhání dlužného výživného,
• odvolání prodlužující řešení o další měsíce,
• obtížné dokazování skutečných příjmů povinného rodiče,
• situace, kdy potřeby dítěte ustupují procesním otázkám.

Právo dítěte na výživu je jedním ze základních práv. Pokud však mezi rozsudkem a skutečně zaplaceným výživným uplynou roky, zůstává otázkou, zda systém plní svůj účel.

Matka na konci svého vyprávění shrnula situaci jednou větou, která možná nejlépe vystihuje to, co tisíce samoživitelek v Česku zažívají:

„Nešlo o to chtít moc. Šlo o to, aby právo, které dítě má na papíře, platilo i ve skutečnosti.“

Děkujeme mamince, která nám svůj příběh důvěrně svěřila. Právě takové zkušenosti pomáhají otevírat veřejnou debatu o tom, kde český systém ochrany dětí a samoživitelů selhává – a kde je potřeba ho změnit.

Máte podobnou zkušenost? Napište nám na info@vasevyzivne.cz. Čím víc takových příběhů bude slyšet, tím těžší bude je ignorovat.

Můžete nám krátce představit svou rodinu? Například kolik máte dětí a v jakém jsou věku. Co například rádi děláte a jak se vám na Praze 3 líbí?: Jsme tříčlenná rodina. Syn má 19 let, dcera 16 let a já 45 let. Ve volném čase rádi chodíme na výlety do přírody. Bydlení na Praze 3 se nám líbí.

Jak dlouho už řešíte problém s neplaceným výživným?: Problém s neplacením výživného řeším od roku 2016. Při prvním rozsudku, který byl v roce 2012, kdy mi byly děti svěřeny do péče (v té době bylo synovi šest let a dceři necelé čtyři roky), jsem stále doufala, že druhý rodič začne pravidelně platit výživné a doplatí dluh, který mu na výživném vznikl. To se však do dnešního dne nestalo.

Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistila, že druhý rodič neplatí výživné?: Bylo to velmi obtížné období pro mě i pro děti. Byla jsem posledním rokem na mateřské. Musela jsem se s dětmi odstěhovat ze společné domácnosti, protože partner měl agresivní chování vůči mně i dětem. Zpětně mohu zhodnotit, že toto období bylo nejtěžší v mém životě. Zajistit dětem bydlení, následně nakoupit do prázdného bytu alespoň nějaký nábytek, vytvořit nový domov na 23 m², zajistit jídlo na celý měsíc, vše poplatit a být plnohodnotným rodičem za oba rodiče bylo nesmírně náročné.

Co bylo v této situaci pro vás nejtěžší?: Dokud problém nevyřešíte, je vše stejně těžké… každý den… Ze začátku nemáte na dárek k narozeninám, na Vánoce, na běžné jídlo, oblečení. Malé děti nechápou, co se stalo, proč nemáte peníze, proč jim nemůžete koupit například zmrzlinu. Nemůžete, protože váš rozpočet s touto položkou nepočítá. Počítáte opravdu každou korunu, každý výdaj. Je to velmi skličující.

Pokoušela jste se situaci řešit sama, nebo jste se hned obrátila na odborníky?: Celou situaci jsem řešila s OSPODem Prahy 3, kde mi sociální pracovnice byla velkou oporou a pomocí. Za to jsem dodnes velmi vděčná.

Kde jste se o projektu VašeVýživné.cz dozvěděla a co vás přimělo jej využít?: O projektu jsem se dozvěděla na internetu. K řešení situace ohledně výživného mě přiměla sociální pracovnice z OSPODu.

Jak vnímáte pomoc tohoto projektu pro rodiče?: Pro rodiče samoživitele je to obrovská pomoc. Měla jsem o starost méně. Nemusela jsem nic řešit, shánět exekutora atd. Zaslala jsem všechny požadované informace a dokumenty, a organizace VašeVýživné.cz vše vyřídila za mě. Vše bylo srozumitelné a bylo mi vše vysvětleno.

Jak neplacení výživného ovlivnilo váš každodenní život a rodinný rozpočet?: Musím říct, že nyní, po letech, jsme jako rodina z nejhoršího tzv. venku. OSPOD Prahy 3 mi opravdu významně pomohl, následně i Městská část Prahy 3, která mi poskytla větší a vyhovující byt. Dříve jsem s dětmi bydlela v podnájmu v bytě o velikosti 23 m², který byl víceméně nevyhovující. Nyní máme větší byt a žije se nám lépe. Díky organizaci VašeVýživné.cz vím, že jsem udělala maximum pro své děti, aby dostaly od druhého rodiče výživné, které jim náleží. Bohužel se jej zatím nepodařilo vymoci, ale díky tomu jsem mohla podat žádost o výživné od státu.

Musela jste kvůli této situaci dělat nějaké zásadní změny (například více pracovat, omezit výdaje)?: Okamžitě jsem nastoupila do práce. Musela jsem si najít zaměstnání, kde bych mohla pracovat a zároveň se starat o dvě malé děti a celý chod domácnosti sama. Vodit děti do a ze školy a školky. Byla to práce mimo mou kvalifikaci.

Co byste doporučila rodičům v podobné situaci? Co by měli dělat a kdy začít situaci řešit?: Ostatním rodičům bych vzkázala, aby celou věc řešili okamžitě. Pokud veškeré dohody s druhým rodičem nikam nevedou, není čas spoléhat na další ústní dohody. Nejde jen o vás jako rodiče, který na vše zůstal sám, ale především o vaše děti. Jakmile budete mít rozsudek od soudu a druhý rodič neplatí výživné, řešte situaci ihned s OSPODem a nebojte se následně výživné vymáhat. Je to pro vaše děti.

Jaké máte plány do budoucna a jaké jsou vaše naděje ohledně vymáhání výživného?: Plány do budoucna: Dcera nyní studuje střední školu s maturitou, je v prvním ročníku, syn také studuje, takže jejich hlavním cílem je dokončení studia. Naděje na doplacení výživného od druhého rodiče jsou minimální. Byl mu exekutorem odebrán řidičský průkaz, nemá bankovní účet ani žádný majetek vedený na své jméno, žije u družky, pracuje na živnostenský list, adresu má vedenou na městském úřadě. Dluh na výživném činí něco přes půl milionu a stále roste. Nyní jsem zažádala o výživné od státu, které mi bylo schváleno.

Rozvod je vždy složitým obdobím, ale pokud mu předcházejí vážné zdravotní problémy, psychické vyčerpání a boj o děti, stává se situace ještě náročnější. Hlavní protagonista tohoto příběhu si prošel těžkými životními zkouškami – vážným onemocněním, manželčinou nevěrou, rozvodem i následným bojem o výživné. Přesto se nevzdal, postavil se na nohy a našel nový směr v životě.

V tomto rozhovoru otevřeně popisuje svůj příběh, vztahy s bývalou ženou, dětmi i novou partnerkou. Sdílí své obavy o budoucnost, majetek a spravedlivé finanční zajištění dětí. Může po bývalé ženě žádat vyšší výživné? A má smysl dál řešit minulost, nebo je lepší soustředit se na nový život? To vše se dozvíte v následujícím rozhovoru. „Pro mnohé rodiče samoživitele jsou příběhy ostatních velmi motivující a povzbuzující na jejich nelehké cestě a v obtížné životní situaci, do které se dostali. Často nám děkují za možnost podělit se o své zkušenosti a zároveň se inspirovat tím, jak ostatní zvládají péči o děti, finance a život bez partnera“ dodává Iveta Novotná, ředitelka programu VašeVýživné.cz a Asociace neúplných rodin z. s.

Kdy se rozpadlo vaše manželství?: Moje manželství se rozpadlo předloni před Vánocemi. Silvestr jsme už trávili jen společně s dětmi.

Jak vše probíhalo před rozpadem manželství?: Čtyři roky před rozpadem manželství mi prasklo tlusté střevo. Žil jsem přes rok s vývodem a podstoupil celkem tři operace. Po roce klidu následovala rakovina konečníku u mé bývalé ženy.

Jak jste podporoval svou bývalou ženu během její nemoci?: Snažil jsem se být jí maximální oporou – vozil jsem ji k lékařům, podporoval ji psychicky i fyzicky, aby nemusela skončit s vývodem jako já. Nakonec se podařilo a uzdravila se.

Jaké byly vaše plány po jejím uzdravení?: Dohodli jsme se, že hodíme vše za hlavu, splatíme hypotéku a konečně si začneme společně užívat života.

Jak se změnil váš vztah poté, co se zotavila?: Bývalá žena byla po nemoci posmutnělá. Snažil jsem se jí pomoci, dokonce jsem kontaktoval její kamarádku, aby spolu trávily více času. Po třech měsících se mi péče a starost o vše vrátilo ve zlém. Psychicky jsem to nezvládl, pokusil jsem se o sebevraždu (vana a žíly) a skončil v léčebně. Vánoční svátky jsem strávil na propustku z ústavu.

Jak vše probíhalo dál a jaký byl postoj vaší bývalé ženy?: Během terapie mě v léčebně navštívila spolu s novým partnerem – trenérem našeho syna. Na setkání mi oznámila, že se ho nevzdá. V tu chvíli jsem pochopil a zatvrdil se. Předpokládala, že se po mém návratu domů k nám bude vracet, ale děti to neakceptovaly. Syn jí sám řekl, že pokud má kam jít, ať jde. Nakonec skutečně odešla.

Jak reagovaly vaše děti na situaci po rozchodu?: Po jejím odchodu se dětem ulevilo. Syn byl ten, kdo matce přímo řekl, aby odešla, když má kam.

Jak často se vaše bývalá žena vídala s dětmi po rozvodu?: Na schůzce v restauraci si sama stanovila dny setkávání – úterý a čtvrtek. Později jí stačilo jen úterý, a ani to nebylo pravidelné. Ani děti o častější kontakt nestály.

Jaká byla původní dohoda o výživném na děti?: Dohodli jsme se na částce 3 000 Kč na dceru a 3 600 Kč na syna. Později jsem však zjistil, že je tato částka příliš nízká, a požádal jsem o zvýšení.

Jak reagovala vaše bývalá žena na žádost o vyšší výživné?: Okamžitě se bránila a požadovala střídavou péči. Navíc si spočítala, že bych měl naopak platit výživné já jí.

Jak probíhal soudní spor ohledně střídavé péče?: Děti o střídavé péči nechtěly ani slyšet, ale bývalá žena na ní trvala. Chtěla, aby děti byly u soudu přítomné, což jí však soudkyně i sociální pracovnice nedoporučovaly.

Na jakém kompromisu jste se nakonec dohodli u soudu?: Její právník navrhl, že pokud ponecháme výši výživného beze změny, děti nebudou muset k soudu a zůstanou v mé péči. Nakonec jsem na tuto podmínku přistoupil.

Jaké jsou aktuální finanční poměry vaší bývalé ženy?: Má příjem z pronájmu garáže (1 000 Kč/měsíc), invalidní důchod III. stupně (17 000 Kč) a pracuje jako kadeřnice. Oficiálně podnikání zrušila, ale pracuje u přítele, kde neplatí nájem, daně ani pojištění. Odhaduji, že si přivydělává minimálně 15 000 Kč měsíčně.

Jaké máte obavy ohledně majetkového vypořádání po rozvodu?: Rozvod je sice uzavřen, ale majetek není vypořádán. Chtěl jsem dům přepsat na děti, ale bývalá žena s tím nesouhlasila. Mám obavy o budoucnost majetku.

Plánujete žádat o zvýšení výživného?: Zvažujeme to se synem v létě, po podání daňového přiznání mé bývalé ženy. Problémem je, že její skutečný příjem je těžko zjistitelný. Navýšení chce hlavně syn. Já si říkám, jestli není lepší přestat se litovat, nic neřešit a nějak plout životem s novou láskou, kterou naštěstí děti v obou směrech přijaly.

Jak vnímáte svůj současný život a jaké máte plány do budoucna?: Mám novou partnerku, která si prošla podobným osudem. Její bývalý manžel na rozdíl od mé bývalé ženy platí výživné nad rámec povinností – 15 000 Kč měsíčně na obě děti. O to méně chápu postoj mé exmanželky, která nechce na své děti přispívat víc, přestože má dostatečné příjmy.

Důležité je přestat myslet negativně, zapomenout na nevěru, zapomenout na ex.. Ubírat se pozitivním směrem s novou partnerkou. Být oporou a dobrým tátou nejen svým dětem.

Minulost změnit nejde ale budoucnost si můžeme udělat pěknou, i když prvotní plány byly jiné. Prostě přijmout nový způsob bytí, není cesty zpět.

Cítím, že jak jde čas, je všechno klidnější, hlavně moc nepřemýšlet…. 🙂

VašeVýživné: Nyní pobýváte se synem v azylovém domě, kde stále pokračujete v léčbě a docházíte na speciální terapie. S lidmi z minulosti se nestýkáte, neužíváte drogy ani alkohol. Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Kateřina: Budu se snažit vyhnout se Jižním Čechám, neboť tam jsem spadla na úplné dno a budu se snažit najít si trvalé bydlení, nechci aby můj syn vyrůstal v azylovém domě. Chci vychovat řádně svoje dítě a dát mu to nejlepší. Pokud se zamyslím nad svým životem, určitě mi ublížila neinformovanost. Nebyla jsem informována jak fungují instituce, na co mám či nemám nárok, pokud jsem někde byla odmítnutá, nepátrala jsme po dalších možnostech. Určitě to nevzdám a udělám vše proto, aby můj syn měl lepší a šťastnější život než já.

Velmi děkujeme paní Kateřině, že se s námi podělila o její příběh a držíme jí palce, ať vše zvládne a její syn jí dělá radost.

VV: „Je pro Vás těžké se do toho období vracet a mluvit o tom?“
Kateřina: „Je to nezbytné, pokud se v životě chci posunout dál a dobře vychovávat svoje nejmladší dítě. Již tři roky podstupují terapie, které mi velmi pomáhají.

VV:“ Vrátíme se tedy k Vašemu příběhu. Byla jste znovu vdaná?“
Kateřina: „Ano, když bylo mému synovi 10 let, potkala jsem svého druhého manžela. Bohužel nás spojovaly drogy. Poznala jsem ho od našich společných známých, se kterými jsem užívala drogy, po seznámení byl zavřen do vězení kvůli drogám a když ho po třech letech propustili, jeho rodina ho odsoudila a odepsala, takže neměl kam jít, proto se uchýlil ke mě, sblížili jsme se a vzali se. V té době jsem sama začala mít spoluúčast při drobných trestných činnostech jako krádeže a ignorovala jsem podmínky a uložené povinné prospěšné práce. Prostě jsem nevěřila, že by mi podmínku mohli proměnit v odnětí svobody, věřila jsem, že se mi to nemůže stát. Navíc jsem v té době byla těhotná, čekala jsem dvojčata. Pak se vše znovu sesypalo jako domeček z karet, o dvojčata jsem přišla a po samovolném potratu mě zavřeli do vězení, tehdy jsem na všechno naprosto rezignovala.

VV: „Kde byly Vaše děti během Vašeho pobytu ve vězení?“
Kateřina: „Bohužel děti skončily u mojí matky, pro mě to byla ta nejhorší možnost, protože jsem tušila, že to nedopadne dobře. Moje obavy se naplnily, po návratu z vězení se moje matka postarala o to, aby mi děti nebyly vráceny. Snažila jsem se je kontaktovat, ale neúspěšně, matka poštvala děti proti mě. Napovídala jim, že jsem byla ve vězení kvůli vraždě, že nyní se je snažím unést a děti se mě začaly bát. Přišla jsem o to nejdůležitější ve svém životě, vše ztratilo smysl, proto jsem se rozhodla opustit Českou republiku a odjela jsem za prací do Rakouska, kde jsem začala pracovat v továrně u výrobního pásu, po celou dobu, co jsem tam byla jsem se nedotkla drog ani alkoholu a také jsem se celkem slušně naučila německy.

Kateřina: „Pokud se zamyslím nad svým osudem, určitě bych problémy viděla ve svém raném dětství. Pocházím ze středních Čech, kde jsme se narodila do plné fungující rodiny, ale rodiče se velmi záhy rozvedli a se sestrou jsme byli svěřeny do péče matky. Bohužel můj vztah s matkou byl velmi nešťastný, matka upřednostňovala sestru a mně dávala najevo, že jsem pro ní jen přítěž. S každým rokem se zášť matky stupňovala až situace byla téměř nesnesitelnou. Když mi bylo 12 let, náš otec nám nabídl, že můžeme jít bydlet k němu, sestra ovšem zůstala u matky a k otci jsem šla jenom já. Bohužel ani tam jsem nenašla domov, neboť ze strany otce docházelo k sexuálnímu zneužívání a takto jsem strávila další tři roky. Když mi bylo patnáct let, matka si mě vzala zpátky domu, ale náš vztah byl o to horší, matka mi dávala za vinu, že jsem odešla, a že si za sexuální zneužívání vlastně můžu sama, vyčítala mi, že jsem stejná jako otec a já jsem začala mít problémy s chováním, a proto jsem skončila v diagnostickém ústavu. Skončila jsem tam na svoji žádost, neboť soužití s matkou bylo nesnesitelné a výčitky z její strany byly na denním pořádku.“

VašeVýživné: „Platil někdo z rodičů na Vás výživné, když jste bydlela u jednoho z nich?“
Kateřina: „Výživné se neřešilo soudně, když jsme bydleli u matky, otec sám občas něco zaplatil, ale šlo opravdu o výjimečný případ, takže spíš neplatil, než platil. Matka neplatila nic. Navíc když jsem byla malá, nevnímala jsem to a ani nic nevěděla, po patnáctým roce jsem byla v ústavech a otázka výživného šla mimo mě.“

VašeVýživné.cz: „Jak dlouho jste byla v diagnostickém ústavu?“
Kateřina: „Několik let, nejdřív v diagnostickém a poté do osmnácti let jsem strávila ve výchovném ústavu v jižních Čechách. Velmi záhy po svém osmnáctém roce jsem poznala i svého prvního manžela. Otěhotněla jsem, vzali jsme se, bohužel krátce po svatbě se manžel změnil v agresora a začal brát drogy. To už jsem ale byla podruhé těhotná. Manžel mě začal bít, bil i děti, začal krást a všechny peníze utrácel za drogy a alkohol. Naše rodina se dostala do kritické finanční situace, neměli jsme na živobytí a já jsem se ze zoufalství,abych uživila rodinu, začala věnovat prostituci. Zanedlouho mého manžela za krádeže zavřeli do vězení a já jsem i s dětmi odstěhovala do podnájmu, nebála jsem se s dětmi od manžela odejít, neboť i před jeho zatčením jsem peníze vydělávala já, manžel do práce nechodil. Manžel samozřejmě vyhrožoval – nejdřív z vězení, pak i po svém propuštění, ale nevrátila jsem se k němu. Výživné neplatil, bylo to před osmnácti lety, takže to za něj doplácela sociálka, v té době to šlo. Po propuštění schválně nechodil do práce, aby mu nebylo výživné strhováno exekucí, dobře si pamatuji, že jen jednou mi k Vánocům poslal 70 Kč a to bylo všechno, co jsem od něj dostala. Výživné za něj platili jeho rodiče, když byl ve výkonu trestu, soud mu stanovil 200 Kč na každé dítě, po  propuštění výživné bylo zvýšeno na 2500 pro každé dítě. Všechno za něj doplácela jeho matka. Bohužel jsem se v té době dostala do kontaktu s drogami, stále jsem se dál živila prostitucí, protože jsem nebyla schopná uživit dvě děti a splácet dluhy a v téhle společnosti jsem se kromě drog dostala i k alkoholu. Z manželství jsem si odnesla i obrovské dluhy po bývalém manželovi, trpěli jsme nedostatkem peněz a několika exekucemi, proto jsem se dostala do toho nekonečného kruhu prostituce, drog a alkoholu. Přes den jsem byla doma s dětmi, na noc jsem měla zaplacené hlídání a šla jsem „vydělávat peníze“, když děti začaly chodit do školky, dělala jsem „priváty“, takže jsem pracovala sama na sebe.“

Pokračování příště.

Chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za pomoc při vymáhání výživného a podělit se se svými zkušenostmi s projektem VašeVýživné.cz s ostatními, kteří se dostali do tíživé životní situace jako já.

Od roku 2010 jsem se soudila s bývalým manželem o výživné, až celková částka vyšplhala na 150 000 Kč. Pravidelně jsem mnohokrát ročně chodila k soudu, psala jsem stížnosti, žádosti, manžel dokonce byl odsouzen za neplacení výživného a přesto se nic nedělo.

Jenom pro informaci, syn má nyní 19 let a výživné bylo stanoveno ve výši 3 500 Kč, což je minimální částka. Náhodou jsem zhlédla pořad Snídaně s Novou a tam jsem se dozvěděla o možnosti obrátit se na projekt VašeVýživné.cz. Ještě ten den jsem VašeVýživné.cz kontaktovala a dnes už mám dlužnou částku zaplacenou a výživné je synovi měsíčně vypláceno.
Ještě jednou děkuji a přeji i ostatním, aby měli takové štěstí jako já se synem.

Andrea

Nebojte se situaci řešit ihned, není na co čekat! Pokud máte pocit, že jste na všechno sami a nevíte, kudy kam, nevzdávejte se. Projekt VašeVýživné.cz Vám nabízí skutečnou pomoc, která se skrývá v činech, ne jen ve slovech a slibech.

Najděte v sobě odvahu a kontaktujte nás ještě dnes na telefonním čísle +420 725 293 667nebo na e-mailu info@vasevyzivne.cz.

Pokud máte zájem se také o svůj příběh s ostatními podělit a dodat jim odvahu, napište nám na e-mail vasepribehy@vasevyzivne.cz.

Děkujeme za Vaši důvěru.

Tým VašeVýživné.cz

Příběh paní Stanislavy z Prahy.

Paní Stanislava byla maminkou na mateřské dovolené, kdy se svým přítelem vychovávali holčičku Karolínu. S otcem dítěte žili ve společné domácnosti v bytě, v osobním vlastnictví matky, který byl koupený částečně za hotovost matky a částečně úvěrem ze stavebního spoření matky. Před narozením dcery byla Stanislava finančně velmi dobře zajištěná, po necelých 2 letech známosti otěhotněla a přivedla na svět dítě do spokojeného a láskyplného vztahu.
Po pár měsících od narození dcery se u otce začaly projevovat sklony k násilí a alkoholismu. Matka se snažila vztah zachránit, jelikož nechtěla s dcerou zůstat sama. Peníze však docházely, neboť veškeré peníze utratil partner za alkohol a cigarety.

Klidné partnerství se změnilo na vztah plný hádek, strachu a výhružek. Matka byla nucena vzít si spotřebitelský úvěr, aby pokryla náklady na bydlení. Během velmi krátké doby se ocitla v situaci, kdy měla dluhy, několikaměsíční dítě a do toho pobírala pouze rodičovské dávky, které nestačily ani na pokrytí splátek. Byla tudíž závislá na příjmu otce, ten ale veškeré peníze propil a nebyl tedy nikdo, kdo  by matce dlouhodobě a pravidelně s dítětem pomohl. Otec naprosto propadl alkoholismu a rodina se dostala do dluhové propasti, matka neměla z čeho splácet úvěry a po dvou letech o byt přišla.
Nastalo bydlení v pronájmech, přičemž situace se mírně zlepšila, když po mateřské mohla nastoupit do zaměstnání. Od otce odešla, když dceři byly 4 roky.
Matka samoživitelka byla zadlužená a zůstala na všechno sama, dcera byla svěřena matce do péče bez úpravy styku s otcem.
V současné době otec stále nehradí matce výživné, nestýká se s dítětem a je stále závislý na alkoholu. Matka je již finančně stabilní, žije poklidným životem s dítětem, ale do toho stále splácí zbytek půjčky. Otec za neplacení výživného byl odsouzen k trestu odnětí svobody, avšak vyhýbá se nástupu do výkonu trestu.
Stanislava předala případ exekutorům, ti otce dohledali a sebrali mu řidičské oprávnění. V tuto chvíli exekuce stále probíhá.