1. školní den

image

Ahoj,
jsem Linda, je mi 32 let a jsem matka. Svobodná matka. Ptáš se proč svobodná? Protože jsem si to tak
vybrala.
Kecám, byl to románek jak blázen a já nalítla lajdákovi, co za 3 koruny nekoupí ani rohlík, ale střádá si to na jedno  vychlazený. Budeme mu říkat třeba Jiří, takový typický český jméno nemyslíš? Je nás určitě hodně, co nalítly a  zůstaly samy s dětmi, ale o něm až později.  Tyto zpovědi můžeme brát třeba jako takovej deníček, který neměl být nikdy publikován ale já se rozhodla to napsat, protože nemám moc čas se scházet s kámoškami a klábosit nad kafíčkem. Ale abych se dostala k jádru věci, mám dvě děti. Miluji je, ale občas jsou fakt na zabití. Všechno to  začalo minulé pondělí, konečně jsem se dokopala k tomu, že vyperu celý obsah koše na prádlo. Znáš to, dáš dělat  jednu pračku, dodělá se, pověsíš jí a mezitím dáš dělat druhou, koloběh na celý den a prý se to bere jako odpočinková činnost. Upřímně se dvěma dětmi (nedej bože mít jich víc!?) to moc  jako odpočinek neberu. Ale co už, vyprala sem si ty nádherné krémové šaty, které si beru vždy, když mám důležitý den – třeba jako první den ve škole mého syna. Pondělí, začátek školy a já to mám doma docela pofackované – tohle mě naučila máma, skvělé slovo! Takže plán byl takový: budíček na 6:30, nejprve se obléknu já, nahodím obličej a pak v 7:00 vzbudit děti. Samozřejmě 6:30 jsem se nevzbudila, jelikož jsem si budíček zapomněla uložit a chytře vypnula telefon – koukám na hodinky a tam 7:21, panika, honem! Nic se nestihne!! Dcera díky řevu ihned vzhůru, chlapeček nám ještě
spinká.. Takže původní plán prostě nevyšel.. Rychle ho jdu vzbudit, dávám jogurty na stůl, mezitím se oblékám v domnění, že děti samozřejmě jedí.. Přilétnu do kuchyně, děti nejedí.. Jogurt nebyl otevřen – rychle napravuji a otevírám, něco vyprskne, nemám čas zjišťovat, co to bylo. Honem dětem pro oblečení, nasoukat je do bot a letíme.
Čekáme na zastávce, mezičas máme skvělej, nastupujeme Andrejka má batoh na zádech, já Šimonkův v ruce. Tramvají to jsou naštěstí jenom 3 zastávky, takže je i naděje, že vše stihneme. U školy dceru udám kamarádce, ať ji doprovodí do třídy a my se Šimonkem utíkáme na první den. 7:55 Šimonek sedí v lavici, já hrdě za ním. Všechno jsme stihli, je to dobrý, ufff. Na pokyn paní učitelky otevřete si aktovku a uložte si do ní dárečky se na mě Šimonek významně podívá, kde jako tu aktovku má a mě se v tu chvíli rozsvítí. Pokud si myslíte, že jsme ji nechali v tramvaji tak ano, máte pravdu. Paní z dispečinku nám po 3 dnech volala, že ji našli. Ale co, to už jsme doma měli novou a s plnou výbavou :-))
P.S. Jo a to, co vystříklo, tak byl jahodový jogurt a já to měla na šatech celý den. Ano, na těch
krásných krémových.
P.P.S. Řikala jsem, že svoje děti miluji?

L.

Pin on PinterestTweet about this on TwitterShare on Facebook
Zpátky