Příběh maminky Kateřiny – 1.část

image

Přinášíme Vám pravdivý příběh maminky, paní Kateřiny V., se kterou se osud nemazlil a kterou jsme navštívili v Azylovém domě na Praze 10, kde nyní pobývá se svým tříletým synem.

Kateřina: „Pokud se zamyslím nad svým osudem, určitě bych problémy viděla ve svém raném dětství. Pocházím ze středních Čech, kde jsme se narodila do plné fungující rodiny, ale rodiče se velmi záhy rozvedli a se sestrou jsme byli svěřeny do péče matky. Bohužel můj vztah s matkou byl velmi nešťastný, matka upřednostňovala sestru a mně dávala najevo, že jsem pro ní jen přítěž. S každým rokem se zášť matky stupňovala až situace byla téměř nesnesitelnou. Když mi bylo 12 let, náš otec nám nabídl, že můžeme jít bydlet k němu, sestra ovšem zůstala u matky a k otci jsem šla jenom já. Bohužel ani tam jsem nenašla domov, neboť ze strany otce docházelo k sexuálnímu zneužívání a takto jsem strávila další tři roky. Když mi bylo patnáct let, matka si mě vzala zpátky domu, ale náš vztah byl o to horší, matka mi dávala za vinu, že jsem odešla, a že si za sexuální zneužívání vlastně můžu sama, vyčítala mi, že jsem stejná jako otec a já jsem začala mít problémy s chováním, a proto jsem skončila v diagnostickém ústavu. Skončila jsem tam na svoji žádost, neboť soužití s matkou bylo nesnesitelné a výčitky z její strany byly na denním pořádku.“
VašeVýživné: „Platil někdo z rodičů na Vás výživné, když jste bydlela u jednoho z nich?“
Kateřina: „Výživné se neřešilo soudně, když jsme bydleli u matky, otec sám občas něco zaplatil, ale šlo opravdu o výjimečný případ, takže spíš neplatil, než platil. Matka neplatila nic. Navíc když jsem byla malá, nevnímala jsem to a ani nic nevěděla, po patnáctým roce jsem byla v ústavech a otázka výživného šla mimo mě.“

VašeVýživné.cz: „Jak dlouho jste byla v diagnostickém ústavu?“
Kateřina: „Několik let, nejdřív v diagnostickém a poté do osmnácti let jsem strávila ve výchovném ústavu v jižních Čechách. Velmi záhy po svém osmnáctém roce jsem poznala i svého prvního manžela. Otěhotněla jsem, vzali jsme se, bohužel krátce po svatbě se manžel změnil v agresora a začal brát drogy. To už jsem ale byla podruhé těhotná. Manžel mě začal bít, bil i děti, začal krást a všechny peníze utrácel za drogy a alkohol. Naše rodina se dostala do kritické finanční situace, neměli jsme na živobytí a já jsem se ze zoufalství,abych uživila rodinu, začala věnovat prostituci. Zanedlouho mého manžela za krádeže zavřeli do vězení a já jsem i s dětmi odstěhovala do podnájmu, nebála jsem se s dětmi od manžela odejít, neboť i před jeho zatčením jsem peníze vydělávala já, manžel do práce nechodil. Manžel samozřejmě vyhrožoval – nejdřív z vězení, pak i po svém propuštění, ale nevrátila jsem se k němu. Výživné neplatil, bylo to před osmnácti lety, takže to za něj doplácela sociálka, v té době to šlo. Po propuštění schválně nechodil do práce, aby mu nebylo výživné strhováno exekucí, dobře si pamatuji, že jen jednou mi k Vánocům poslal 70 Kč a to bylo všechno, co jsem od něj dostala. Výživné za něj platili jeho rodiče, když byl ve výkonu trestu, soud mu stanovil 200 Kč na každé dítě, po  propuštění výživné bylo zvýšeno na 2500 pro každé dítě. Všechno za něj doplácela jeho matka. Bohužel jsem se v té době dostala do kontaktu s drogami, stále jsem se dál živila prostitucí, protože jsem nebyla schopná uživit dvě děti a splácet dluhy a v téhle společnosti jsem se kromě drog dostala i k alkoholu. Z manželství jsem si odnesla i obrovské dluhy po bývalém manželovi, trpěli jsme nedostatkem peněz a několika exekucemi, proto jsem se dostala do toho nekonečného kruhu prostituce, drog a alkoholu. Přes den jsem byla doma s dětmi, na noc jsem měla zaplacené hlídání a šla jsem „vydělávat peníze“, když děti začaly chodit do školky, dělala jsem „priváty“, takže jsem pracovala sama na sebe.“
Pokračování příště.
Pin on PinterestTweet about this on TwitterShare on Facebook
Zpátky